Srovnání ocelového a hliníku a odolnost proti korozi

Ocel a hliník jsou dva kovové materiály široce používané v průmyslu a konstrukci a výrazně se liší v hustotě, pevnosti, odolnosti proti korozi a zpracováním.

Ve srovnání, ocel má výhody z hlediska síly a nákladů a je vhodná pro struktury, které vyžadují vysokou kapacitu nesoucí zátěž. Na druhé straně je hliník známý pro svou nízkou hmotnost, vysokou odolnost proti korozi a dobrou machinatelností, díky čemuž je vhodný pro letecký a automobilový lehký návrhy.

Jaké jsou rozdíly v odolnosti koroze mezi ocelí a hliníkem?

Ocel a hliník se výrazně liší z hlediska odolnosti proti korozi. Nerezová ocel, specializovaná ocelová slitina, obsahuje vysoké procento chromia, díky čemuž je odolný vůči korozi v širokém rozsahu prostředí, včetně vzduchu, páry, vody a některých kyselin, alkalií a solí. Odolnost proti korozi nerezové oceli závisí na jejím specifickém složení slitiny, zejména na obsahu chromu, který tvoří stabilní film oxidu chromia na povrchu oceli a chrání kov před další korozí.

Naproti tomu samotný hliník, i když je schopen přirozeně tvořit tenký, ale silný ochranný film oxidu hliníku proti korozi v suchém prostředí, je méně odolný vůči korozi v mokré nebo korozivní chemické látce. Odolnost slitiny hliníku z koroze může být zvýšena přidáním dalších prvků, jako je měď, křemík, hořčík, zinek atd., A její odolnost proti korozi lze dále zvýšit technikami o úpravě povrchu, jako je eloxová.

Celkově je nerezová ocel obvykle lepší než slitiny hliníku, pokud jde o odolnost proti korozi, zejména v tvrdých podmínkách prostředí. Lehká a majitelnost slitin hliníku z nich však z nich dělá stále preferovaný materiál pro určité aplikace. Při výběru materiálu musí být rozhodnutí, na kterém kov použít, založeno na konkrétním prostředí a požadavcích aplikací.

Proč ocel vyžaduje povrchové ošetření a hliník ne?

Ocel často vyžaduje povrchové ošetření, hlavně proto, že je náchylná k rezinci a povrchové ošetření zlepšuje jeho odolnost proti korozi, odolnost proti otěru a vzhled. Například ošetření, jako je galvanizační, malování a leštění, mohou na povrchu oceli vytvořit ochranný film, prodloužit jeho životnost a zlepšovat jeho estetiku. Kromě toho povrchové úpravy zvyšují adhezi povlaku na povrch objektu, vytvářejí odpovídající drsnost povrchu a zvyšují kompatibilitu povlaku se substrátem.

Naproti tomu přirozeně se vyskytující oxidový film na hliníku a jeho slitinách poskytuje určitý stupeň ochrany, díky kterému je v mnoha prostředích odolnější vůči korozi. Hliníkové povrchové úpravy jsou obvykle motivovány potřebami specifickými pro aplikace, jako je zlepšená odolnost proti opotřebení, tvrdost nebo specifické povrchové vlastnosti, spíše než primárně pro zabránění koroze, jako je tomu v případě oceli. Výsledkem je, že povrchové ošetření hliníku jsou méně běžné a méně naléhavé než u oceli.